Vytápění vodíkem nebo příprava tepla a elektrické energie palivovými články je jednou z možností dekarbonizace ekonomiky, která je potřebná vzhledem ke změně klimatu.
je udržet zvyšování průměrné celosvětové teploty výrazně pod 2 °C
a snažit se jej omezit do 1,5 °C. Tohoto cíle má být dosaženo dekarbonizací ekonomiky. S ním spojené závazky jsou vyjádřeny různými strategiemi, například. tzv. vodíkovou strategií, a promítají se do evropské legislativy. Reaguje také sektor plynařství, a to snahou o integraci dekarbonizovaných a obnovitelných plynů. Mezi ně patří biometan
a vodík.
- Plyny v distribuční síti
Biometan
Pravidla přimíchávání biometanu do zemního plynu (dále jen ZP)
jsou jasné. Biometan je upravený bioplyn, který má technické parametry srovnatelné s technickými parametry ZP, je tedy zaměnitelný
se ZP bez dalších úprav na straně odběratele a lze jej distribuovat plynárenskými sítěmi. Významný potenciál pro zvyšování produkce biometanu v ČR existuje ve využívání biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Podle Integrovaného národního energetického a klimatického plánu je to až 65 milionů. m3 + dalších 42 milionů. m3 z kuchyňského a restauračního odpadu + dalších 205 milionů. m3 z exkrementů hospodářských zvířat. Na Slovensku je však třeba legislativně a fakticky zavést moderní cirkulární ekonomiku. Snížila by se tím i potřeba skládkování.
Vodík
Jedním z dalších projektů dekarbonizace ekonomiky je výroba
a přimíchávání vodíku (dále jen H2) do ZP, po kterém následuje přechodné stadium a později distribuce čistého H2. Tento projekt je znám pod názvem H2Pilot. Přimíchávání H2 je v rámci plynárenského sektoru vnímáno jako evoluční krok, který bude muset plynárenský sektor
(v našem případě na úrovni distribuce) v příštích letech provést.
V současnosti spatřovat nárůst výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Při výrobě ze slunce nebo větru je však neregulovatelná, resp. regulace její výroby je omezená. Taková přebytečná energie má nízkou cenu, v některých případech až zápornou. Proto je výhodné uskladnit ji na „horší časy“, kdy po ní bude zvýšená poptávka.
Výroba H2 jako „baterie“ pomocí elektrolýzy má svůj praktický význam. Navíc elektrolýza má vysokou účinnost (75% výroba elektrické energie, 20% teplo, které lze využít přímo na místě). Do 1 kg H2 lze uskladnit 39,4 kWh energie, do 1 kg baterií cca 0,300 kWh. Kapacity pro uskladnění a distribuci H2 z místa výroby po místo spotřeby již existují. Bateriová úložiště je však nutné vybudovat. Cena lithia za poslední rok vzrostla o více než 500 %.
S distribucí H2 v plynárenských sítích počítá i připravovaný návrh nařízení Evropského parlamentu a Evropské komise o podmínkách přístupu do přepravních sítí pro ZP, ze kterého vyplývá povinnost akceptovat při přeshraniční přepravě ZP obsah H2 do úrovně 5 % obj.
od r. 2025. Jelikož jsou systémy přepravy, distribuce a skladování vzájemně propojeny, tato legislativní povinnost ovlivní i podmínky provozu distribuční sítě.
- Projekt H2Pilot
H2Pilot reprezentuje konkrétní příspěvek SZP – distribuce, a.s. (dále jen SPPD) ke snaze transformovat plynárenskou infrastrukturu na Slovensku. Jedná se o historicky první hmatatelnou iniciativu ve spojitosti s aplikací H2 v provozních podmínkách. Prvořadým záměrem SPPD u projektu H2Pilot je zajistit jeho realizaci při maximální úrovni bezpečnosti, proto je přípravná i realizační část projektu řízena za účasti instituce z oblasti posuzování bezpečnosti, kterou je společnost TÜV SÜD. Směs ZP a H2 se dodává spotřebičům, ať už jsou to plynové sporáky, průtokové ohřívače vody, plynové kotle nebo lokální zdroje tepla (gamatky).
Starší spotřebiče byly konstruovány pro spalování ZP, ve kterém převažuje metan. Nové spotřebiče se testují zkušebním plynem G222. V západních zemích se tímto plynem plynové spotřebiče testují již od začátku
- let. Podle vyjádření výrobců jsou již nové spotřebiče připraveny na směs ZP a 20 % H2. Nutnou podmínkou použití směsi ZP a H2 v domácích spotřebičích je bezpečné spalování směsi bez významného vlivu na samotné spotřebiče, resp. bez jakýchkoli jejich dodatečných úprav. V odborných publikacích renomovaných společností platí všeobecná shoda – obsah vodíku do 10 % ve směsi nepředstavuje žádné, resp. minimální technické riziko pro domácí spotřebiče.
